Jaký to je teď
Několik týdnů se už pohupuju v takovym zvláštnim zen-like stavu, že je to prostě podezřelý a říkám si, že bych si o tom měla napsat. Možná hudba, kterou jsem si pustila k psaní tohohle článku to přesně vystihuje - pěknej akustickej jarní folk . A možná je to právě jaro, co mě dělá takhle zenovou. Protože já miluju jaro, jaro je moje nejoblíbenější. A i když jsou v mém životě pořád škraloupy, které se mi nelíbí, tak už cítím, že můžu být v klidu, že už bude brzo všechno v pořádku. Nevím, jak se to všechno stane, ale vím, že se to stane. A to je podle mě klíč. Třeba pořád nemám žádný financování na svůj doktorát, takže pořád nevím, co se mnou po dokončení magistra bude. A to je za měsíc a půl. Haha. Ale kecám, když řikám, že to nevím. Vím, že to bude dobré. Ono se to stipendium objeví, možná právě hned potom, co už budu před nadacema moci mávat svým magisterským diplomem a možná se taky vyloupne úplně odjinud. Ale já už vím, že je to blízko. Pořád mám na krku několik '...