Kotvy a jiný vztahy
Myslím, že tenhle článek opět píšu s křížkem po funuse. Ten čas, kdy se mi tohle téma v hlavě prohánělo dennodenně provázené spouští emocí, už totiž dávno pominul, ale i přesto mám potřebu ze sebe ještě nějaký ty plky dostat. Chci totiž mluvit o mezilidských vztazích, o tom, jak jsou děsně důležitý a jak utvářejí většinu našeho života.
Myslím si totiž, že mezilidské vztahy jsou něco, na čem v životě úplně nejvíc záleží. Kromě toho, že nejdřív si musíte vybudovat vztah sami k sobě, to je ten nejtěžší a nejdůležitější úkol, strašně záleží, jaký lidi máte v životě okolo sebe a jaký s nima máte vztahy. To totiž zásadně ovlivňuje to, jak váš život bude vypadat a jak se v něm budete cítit. Nebo já si to aspoň tak myslím po všech svých zkušenostech.
Říká se, že člověk je průměr svých pěti nejbližších lidí. To bych úplně neřekla, ale rozhodně to, jaké lidi vídáte, říká hodně o vás samotných a nezanedbatelně vás to formuje, ať chcete nebo ne. To jak myslí lidi okolo vás, ovlivňuje vaše myšlení, to jak se chovají ovlivňuje vaše chování a to se může dít zcela nevědomky. Ale vždycky se to děje.
Minimálně 50% lidí okolo sebe si můžete vybrat a tenhle výběr by měl bejt hodně precizní. Zejména, co se týče úplně těch nejbližších přátel, těmhle já říkám kotvy. Tady přitom výběru bych ale ráda podotkla, že ne vždy se vyplatí být extra vybíraví. Trošku si to protiřečí, ale někdy vám člověk nemusí na první dobrou připadat, jako někdo, koho chcete mít ve svym životě blízko, kdo sdílí stejnou vibraci, ale když se s ním vídáte a zkusíte pracovat na tom vztahu, může se to prohloubit tak, že se z něj stane právě kotva, aniž byste to čekali. Někdy je dobré nad tím moc nepřemýšlet a prostě se bavit, utvářet vzpomínky. Pokud ten člověk není vyloženě toxický pro váš životní postoj, nevidím důvod se tomu bránit a nedat mu šanci.
Pracovat na vztazích je mnohem důležitější, než jsem si kdy myslela. Je zatraceně důležitý trávit s lidma čas, to dělá ten vztah vyjímečným, společný vzpomínky. Je zatraceně důležitý se o ty lidi zajímat, poslouchat je, naslouchat jim. To třeba mně jde docela špatně, ale snažím se, fakt. Je důležité kromě sdílení svých myšlenek a starostí taky vnímat to, co prožívají ostatní. Teprv pak totiž může bejt to propojení oboustranný.
Vídat se s lidma osobně má diametrálně jinej význam než s nima být v kontaktu přes sociální sítě. To je v celku dost logický, ale jakej to má doopravdy význam jsem zjistila, až když jsem přestala mít na svoje lidi čas, protože jsem byla příliš zaměstnaná svou prací. No a pak, když jsem se přestěhovala 600 km daleko. Vídejte se s lidma, poflakujte se s nima po městě, po přírodě, po kavárnách, kdekoliv a jakkoliv. Jsou to nakonec ty chvíle, ze kterých žijeme.
Nakonec jsou ty mezilidský vztahy to, z čeho žijeme. To, co nám přináší pocity štěstí, pocity smutky, vztek i lásku a sounáležitost. Proto je to podle mě tak děsně důležitý. Člověk je sociální tvor, ať už je extrovert nebo introvert, je to jedno, potřebujeme spojení. Někdo více, někdo méně.
Věřím tomu, že lidi nám nechodí do života náhodně. Že nás můžou ovlivnit i náhodní kolemjdoucí na ulici, třeba tím, jak vypadají nebo, že se na nás usmějí, může nám to zlepšit náladu nebo přivést na určité myšlenky a od toho se pak odvine další naše počínání. Někdy můžem slyšet příběhy jiných lidi, který nám změní pohled na věci, vnesou nám do hlavy víc empatie a porozumění. A někdy nám můžou lidi sednout jenom tím, že jsou. Tím jakou mají energii a jaký vysílají vibrace. Táhne vás to k nim a nevíte proč a časem zjistíte, že to mělo důvod. Že sdílíte podobnej ale přesto dost jinej příběh a to vám poskytne úplně jinej druh propojení a empatie. Nepopsatelnej druh propojení, jedinečný propojení. Nepustíte to z hlavy ještě dlouho potom. Chtěla bych, aby každej měl podobnou zkušenost, jako já mám tuhle, je to neuvěřitelně obohacující.
Pak jsou lidi, který si v životě nevyberete. Je to rodina, můžou to být kolegové v práci nebo jiní lidé, které potkáte a neovlivníte to. A tyhle vztahy mají na nás taky značnej vliv. Někdy je těžký s nima vyjít, někdy nás vytáčí a někdy nám vadí. Tohle je složitá část, ale tak jako tak je nejlepším řešením s nima dobře vycházet nebo se jim vyhnout, když to jde. Neplácat svou energii na někoho, s kým nejde hnout. Naučit se odprostit od lidí, který mají jinej mindset, který nazapadá do toho vašeho. Je to občas těžký, ale je to osvobuzující. Ještě těžší, ale mnohem významnější je naučit se s těmahle lidma dobře koexistovat. Najít něco společnýho, pozitivního a zaměřit se na to, hodit ten zbytek za hlavu a nezabývat se tím, v čem se rozcházíme. To je důležitý a složitý hlavně v rodině. Ale když se tohle podaří, vnáší to do každodenního života neuvěřitelně dobrou energii.
Za extrémně důležitý taky považuju neupínat se na jednu osobu. Zejména partnerský vztahy k tomuhle často směřujou. Věřte mi, že partnerský vztah není střed vesmíru a neměl by být. Je to nezdravý a může vás to zničit. Ať věříte v toho druhýho jakkoliv moc, nikdy nezapomínejte na ostatní vztahy. Přátelé jsou skoro důležitější. Protože, když nedej bože jde ten jeden pro vás nejdůležitější vztah do prdele, co vám zbyde? Pokud nemáte přátele a jiný pevný vztahy, pokud nemáte žádný jiný kotvy, zůstanete sami. A je moc těžký navazovat nový hluboký vztahy, který vám vnesou do života ty správný pocity, pozitivní emoce a sounáležitost. A jak už jsem řekla, na tom nakonec v životě nejvíc záleží. Emoce a myšlenky tvoří náš život, nic jinýho to není. A ty nejsilnější vlivy na to mají právě mezilidský vztahy.
Já osobně okolo sebe potřebuju mít lidi, od kterých se mám, co učit, ale zároveň máme něco společného, určitou empatii a hlavně oporu jeden v druhém. Potřebuju mít okolo sebe hodně různých lidí s jinou vibrací a jiným pohledem na svět. Hodně přemýšlím a procházím si různýma myšlenkovýma pochodama a vždycky najdu pochopení u různých lidí v závislosti na tom, co v sobě zrovna řeším. Mám svoji základnu a vím, že v ničem nikdy nebudu sama. Protože život se má sdílet.
Brát lidi, jaký jsou, nesnažit se je měnit a být k nim pokorní, protože nikdy, nevíte, co se jim děje v hlavě. Ať jsou vám blízcí nebo ne, nebuďte zlí.
Share your energy.
Myslím si totiž, že mezilidské vztahy jsou něco, na čem v životě úplně nejvíc záleží. Kromě toho, že nejdřív si musíte vybudovat vztah sami k sobě, to je ten nejtěžší a nejdůležitější úkol, strašně záleží, jaký lidi máte v životě okolo sebe a jaký s nima máte vztahy. To totiž zásadně ovlivňuje to, jak váš život bude vypadat a jak se v něm budete cítit. Nebo já si to aspoň tak myslím po všech svých zkušenostech.
Říká se, že člověk je průměr svých pěti nejbližších lidí. To bych úplně neřekla, ale rozhodně to, jaké lidi vídáte, říká hodně o vás samotných a nezanedbatelně vás to formuje, ať chcete nebo ne. To jak myslí lidi okolo vás, ovlivňuje vaše myšlení, to jak se chovají ovlivňuje vaše chování a to se může dít zcela nevědomky. Ale vždycky se to děje.
Minimálně 50% lidí okolo sebe si můžete vybrat a tenhle výběr by měl bejt hodně precizní. Zejména, co se týče úplně těch nejbližších přátel, těmhle já říkám kotvy. Tady přitom výběru bych ale ráda podotkla, že ne vždy se vyplatí být extra vybíraví. Trošku si to protiřečí, ale někdy vám člověk nemusí na první dobrou připadat, jako někdo, koho chcete mít ve svym životě blízko, kdo sdílí stejnou vibraci, ale když se s ním vídáte a zkusíte pracovat na tom vztahu, může se to prohloubit tak, že se z něj stane právě kotva, aniž byste to čekali. Někdy je dobré nad tím moc nepřemýšlet a prostě se bavit, utvářet vzpomínky. Pokud ten člověk není vyloženě toxický pro váš životní postoj, nevidím důvod se tomu bránit a nedat mu šanci.
Pracovat na vztazích je mnohem důležitější, než jsem si kdy myslela. Je zatraceně důležitý trávit s lidma čas, to dělá ten vztah vyjímečným, společný vzpomínky. Je zatraceně důležitý se o ty lidi zajímat, poslouchat je, naslouchat jim. To třeba mně jde docela špatně, ale snažím se, fakt. Je důležité kromě sdílení svých myšlenek a starostí taky vnímat to, co prožívají ostatní. Teprv pak totiž může bejt to propojení oboustranný.
Vídat se s lidma osobně má diametrálně jinej význam než s nima být v kontaktu přes sociální sítě. To je v celku dost logický, ale jakej to má doopravdy význam jsem zjistila, až když jsem přestala mít na svoje lidi čas, protože jsem byla příliš zaměstnaná svou prací. No a pak, když jsem se přestěhovala 600 km daleko. Vídejte se s lidma, poflakujte se s nima po městě, po přírodě, po kavárnách, kdekoliv a jakkoliv. Jsou to nakonec ty chvíle, ze kterých žijeme.
Nakonec jsou ty mezilidský vztahy to, z čeho žijeme. To, co nám přináší pocity štěstí, pocity smutky, vztek i lásku a sounáležitost. Proto je to podle mě tak děsně důležitý. Člověk je sociální tvor, ať už je extrovert nebo introvert, je to jedno, potřebujeme spojení. Někdo více, někdo méně.
Věřím tomu, že lidi nám nechodí do života náhodně. Že nás můžou ovlivnit i náhodní kolemjdoucí na ulici, třeba tím, jak vypadají nebo, že se na nás usmějí, může nám to zlepšit náladu nebo přivést na určité myšlenky a od toho se pak odvine další naše počínání. Někdy můžem slyšet příběhy jiných lidi, který nám změní pohled na věci, vnesou nám do hlavy víc empatie a porozumění. A někdy nám můžou lidi sednout jenom tím, že jsou. Tím jakou mají energii a jaký vysílají vibrace. Táhne vás to k nim a nevíte proč a časem zjistíte, že to mělo důvod. Že sdílíte podobnej ale přesto dost jinej příběh a to vám poskytne úplně jinej druh propojení a empatie. Nepopsatelnej druh propojení, jedinečný propojení. Nepustíte to z hlavy ještě dlouho potom. Chtěla bych, aby každej měl podobnou zkušenost, jako já mám tuhle, je to neuvěřitelně obohacující.
Pak jsou lidi, který si v životě nevyberete. Je to rodina, můžou to být kolegové v práci nebo jiní lidé, které potkáte a neovlivníte to. A tyhle vztahy mají na nás taky značnej vliv. Někdy je těžký s nima vyjít, někdy nás vytáčí a někdy nám vadí. Tohle je složitá část, ale tak jako tak je nejlepším řešením s nima dobře vycházet nebo se jim vyhnout, když to jde. Neplácat svou energii na někoho, s kým nejde hnout. Naučit se odprostit od lidí, který mají jinej mindset, který nazapadá do toho vašeho. Je to občas těžký, ale je to osvobuzující. Ještě těžší, ale mnohem významnější je naučit se s těmahle lidma dobře koexistovat. Najít něco společnýho, pozitivního a zaměřit se na to, hodit ten zbytek za hlavu a nezabývat se tím, v čem se rozcházíme. To je důležitý a složitý hlavně v rodině. Ale když se tohle podaří, vnáší to do každodenního života neuvěřitelně dobrou energii.
Za extrémně důležitý taky považuju neupínat se na jednu osobu. Zejména partnerský vztahy k tomuhle často směřujou. Věřte mi, že partnerský vztah není střed vesmíru a neměl by být. Je to nezdravý a může vás to zničit. Ať věříte v toho druhýho jakkoliv moc, nikdy nezapomínejte na ostatní vztahy. Přátelé jsou skoro důležitější. Protože, když nedej bože jde ten jeden pro vás nejdůležitější vztah do prdele, co vám zbyde? Pokud nemáte přátele a jiný pevný vztahy, pokud nemáte žádný jiný kotvy, zůstanete sami. A je moc těžký navazovat nový hluboký vztahy, který vám vnesou do života ty správný pocity, pozitivní emoce a sounáležitost. A jak už jsem řekla, na tom nakonec v životě nejvíc záleží. Emoce a myšlenky tvoří náš život, nic jinýho to není. A ty nejsilnější vlivy na to mají právě mezilidský vztahy.
Já osobně okolo sebe potřebuju mít lidi, od kterých se mám, co učit, ale zároveň máme něco společného, určitou empatii a hlavně oporu jeden v druhém. Potřebuju mít okolo sebe hodně různých lidí s jinou vibrací a jiným pohledem na svět. Hodně přemýšlím a procházím si různýma myšlenkovýma pochodama a vždycky najdu pochopení u různých lidí v závislosti na tom, co v sobě zrovna řeším. Mám svoji základnu a vím, že v ničem nikdy nebudu sama. Protože život se má sdílet.
Brát lidi, jaký jsou, nesnažit se je měnit a být k nim pokorní, protože nikdy, nevíte, co se jim děje v hlavě. Ať jsou vám blízcí nebo ne, nebuďte zlí.
Share your energy.
Komentáře
Okomentovat