První láska nerezaví?
Možná jsem zase jediná nebo jedna z mála, kdo tohle řeší, kdo na tím přemýšlí. Protože já prostě přemýšlím pořád a hodně. Měla jsem ve svym krátkym životě pár vztahů, některý dlouhý a vážný a některý kratší a nezávazný. Každej ten vztah mi něco přinesl. Paradoxem je, že ty kratší vám nakonec dají toho víc. Alespoň v mym případě to tak bylo.
Nicméně, před svým nynějším vztahem jsem měla dva jiný dlouhý vztahy a přesto, že druhý z nich byl dvakrát delší než ten první, připadá mi teď zpětně ten první tak nějak opravdovější a víc z lásky. Byla to taková ta první náctiletá láska a ještě dneska se chvěju, když si na to vzpomenu. Je to ten člověk, se kterým zažíváte většinu věcí poprvé. Dva mladí naivní lidi, tak hezky zamilovaný a i když to nemá bejt napořád, je to jedna z nejhezčích věcí, kterou člověk v životě zažije, když má štěstí.
Teď nemám na mysli tu první lásku, kterou zažijete ve škole/školce, to má jinej rozměr, ale spíš první vztah. Bylo mi 17 a chodila jsem s klukem, kterýho jsem si v tu dobu vysnila. Byl to přesně člověk, kterýho jsem k sobě v tu dobu chtěla a nelituju jedinýho dne, kterej jsem mu věnovala. Do dneška si dokážu živě vybavit některý chvíle, který jsme spolu zažili a když na to myslím, tak se směju a mam zvláštní pocity.
Dneska jsem každej uplně jinej, žijeme jinej život a absolutně už bychom k sobě nepasovali. Ale vždycky, když vidím, jakej teď je, jsem na něj svým způsobem pyšná. I když spolu neudržujeme kontakt a dávno si nejsme blízcí, je to jeden z nejopravdovějších vztahů, kterej jsem měla a vždycky bude mít v mym srdci místo.
A jsem za to vděčná, za všechno. Za ty první nesmělý kroky, motýly v břiše i za to špatný v tom vztahu, co mi pak pomohlo uvědomit si, co vlastně chci a co neni ve vztahu správně. Za ty žárlivý záchvaty, co jsem měla a za to, jak to bolelo, když to skončilo. Dvakrát. Za to, že jsem k sobě po letech zase našli cestu, zase se vídali a byli si blízcí jako přátelé. Za tohle všechno jsem hrozně ráda.
Možná je to divný se v 25 letech pitvat ve svym prvnim vztahu, ale já už taková jsem - sentimentální a nostalgická. A upřímně mě zarazilo moje zpětný vnímání obou těch minulých vztahů. Ten druhej byl mnohem delší a myslela jsem si, že to je to pravý, ale ve výsledku mi to přineslo jenom velikou hromadu bolesti a je mi líto, ale stěží si můžu vzpomenout na nějaký hezký věci, co jsme spolu zažili.
Možná právě tohle je to kouzlo první lásky? Že to ve vás prostě už zůstane nějak napořád? Nemůžu si k tomu odpustit jeden kýč, kterej jsem kdysi někde četla, takže se omlouvám, ale troufám si napsat, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo. Tak.
All you need is love.
Nicméně, před svým nynějším vztahem jsem měla dva jiný dlouhý vztahy a přesto, že druhý z nich byl dvakrát delší než ten první, připadá mi teď zpětně ten první tak nějak opravdovější a víc z lásky. Byla to taková ta první náctiletá láska a ještě dneska se chvěju, když si na to vzpomenu. Je to ten člověk, se kterým zažíváte většinu věcí poprvé. Dva mladí naivní lidi, tak hezky zamilovaný a i když to nemá bejt napořád, je to jedna z nejhezčích věcí, kterou člověk v životě zažije, když má štěstí.
Teď nemám na mysli tu první lásku, kterou zažijete ve škole/školce, to má jinej rozměr, ale spíš první vztah. Bylo mi 17 a chodila jsem s klukem, kterýho jsem si v tu dobu vysnila. Byl to přesně člověk, kterýho jsem k sobě v tu dobu chtěla a nelituju jedinýho dne, kterej jsem mu věnovala. Do dneška si dokážu živě vybavit některý chvíle, který jsme spolu zažili a když na to myslím, tak se směju a mam zvláštní pocity.
Dneska jsem každej uplně jinej, žijeme jinej život a absolutně už bychom k sobě nepasovali. Ale vždycky, když vidím, jakej teď je, jsem na něj svým způsobem pyšná. I když spolu neudržujeme kontakt a dávno si nejsme blízcí, je to jeden z nejopravdovějších vztahů, kterej jsem měla a vždycky bude mít v mym srdci místo.
A jsem za to vděčná, za všechno. Za ty první nesmělý kroky, motýly v břiše i za to špatný v tom vztahu, co mi pak pomohlo uvědomit si, co vlastně chci a co neni ve vztahu správně. Za ty žárlivý záchvaty, co jsem měla a za to, jak to bolelo, když to skončilo. Dvakrát. Za to, že jsem k sobě po letech zase našli cestu, zase se vídali a byli si blízcí jako přátelé. Za tohle všechno jsem hrozně ráda.
Možná je to divný se v 25 letech pitvat ve svym prvnim vztahu, ale já už taková jsem - sentimentální a nostalgická. A upřímně mě zarazilo moje zpětný vnímání obou těch minulých vztahů. Ten druhej byl mnohem delší a myslela jsem si, že to je to pravý, ale ve výsledku mi to přineslo jenom velikou hromadu bolesti a je mi líto, ale stěží si můžu vzpomenout na nějaký hezký věci, co jsme spolu zažili.
Možná právě tohle je to kouzlo první lásky? Že to ve vás prostě už zůstane nějak napořád? Nemůžu si k tomu odpustit jeden kýč, kterej jsem kdysi někde četla, takže se omlouvám, ale troufám si napsat, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho číslo. Tak.
All you need is love.
Komentáře
Okomentovat